Mučenky náleží do rodu Passifloraceae , který je geneticky rozsáhlý a zahrnuje cca 450 druhů. Většina pochází z tropů a subtropů v Jižní Americe. Některé druhy se vyskytují pouze lokálně např. v Brazílii, Ekvádoru, Bolívii aj. Mnoho druhů vyznačujících se exotickým dekorativním květem a často i atraktivní vůní se pěstuje v botanických zahradách a v rozsáhlých sbírkách specializovaných hobby pěstitelů. Okolo 60 druhů plodí jedlé plody, z nichž některé jsou na trhu velmi žádané pro svoji výraznou chuť. Známe ji např. z multivitaminových džusů s příchutí maracuja. Nejznámější ovocné mučenky jsou Passiflora edulis (jedlá), Passiflora ligularis (sladká), Passiflora quadrangularis (čtyřhranná) , Passiflora Alata (křídlatá) a Passiflora molissima (banánová). První dva uvedené druhy jsou běžně ke koupi i v našich supermarketech.
Většina mučenek je teplotně náročná ale existují i odolné druhy zj. Passiflora caerulea (modrá), Passiflora incarnata (pletní), Passiflora lutea a Passiflora tucumanensis, které hobby pěstitelé zkoušejí i v zahradách střední Evropy.
Rod Passifloraceae se dělí do 23 podrodů mj. Distephana, Dysosmia, Dysosmioides, Passiflora, Tacsonioides; Adopogyne, Decaloba, Murucuja, Pseudomurucuja,Deidamioides; Astrophea přičemž některé podrody např. Tacsonia vyžadují specifický přístup k pěstování.
Dále k Passifloraceae náleží příbuzné rody Adenia, Mitostemma, Tetrastylis, Paropsia.
V taxonomii je značná nejednotnost dle různých autorů (např. Escobar, Killip aj.) a počty podrodů bývají uváděny v rozsahu od 4 do 24.
Mučenky jsou liány, některé až desítky metrů vzrůstné , které se pnou po opoře pomocí spirálovitých úponů. Až na jedinou výjimku (P. gracilis) jsou vytrvalé. Protože se snadno kříží, vzniklo mnoho hybridů, z nichž některé se dále množí k prodeji jako mimořádně atraktivní okrasné kultivary. Často bývají označeny znakem x např. xviolacea.
Passiflora Society International založila registr, kde jsou zaznamenány a tříděny jednotlivé kultivary. Jejich popis lze nalézt v řadě vydávaných publikací ve formátu .pdf na webových stránkách Passiflora on line - Myles Irvine (viz. Odkazy).
Velké pozornosti se těší hybridy P. caeruley, které zdědily částečně odolnost (někdy až do -8 st. C) i krásu po rodičích.
Selekcí pěstovaných druhů se získávají další kultivary, např. od P. edulis se odvozují kultivary forma edulis, Black Knight, Edgehill, Frederick, Kahuna, Nancy Garisson, Nellie Kelly, Paul Ecke, Purple Giant, Purple Possum, Red Rover, Sunshine special, Brazilian Golden, f. flavicarpa, Golden Giant, s purpurovými nebo žlutými plody. Pro dosažení vyrovnaných výnosů se někdy roubují na semenáče P.edulis nebo P. caeruley.
Na Internetu najdou zájemci o botanické členění rodu Passifloraceae řadu odborných studií. Na stránkách ČMKPM se zaměříme na amatérské hobby pěstování s cílem rozšiřovat a sdílet poznatky z pěstování těchto krásných lián v bytech, zimních zahradách a ve sklenících.
K navigaci na jednotlivé stránky používejte tlačítka panelu vlevo, nikoli informativní odkaz na spodku stránky. Minimální vhodné rozlišení je 800x600 pix. Při tomto rozlišení je vhodné využívat klávesu F11 pro maximální zobrazení a možnost volby Otevřít v novém okně po stisku pravého tlačítka myši na tlačítku nebo odkazu na stránku. Pro tisk a ukládání stránek používejte otevření v novém okně.